RECENZE: Žena v černém

21:52

Arthur Kipps je právník. Docela obyčejný člověk, toužící po povýšení v práci a poklidném životě se svou snoubenkou. Proto s nadějí přijme úkol, který si pro něj připravil jeho nadřízený. Musí se vydat do Crythin Giffordu, malého městečka, kde stojí starý dům U Úhořího močálu. Ještě donedávna v něm žila paní Droblowá, stará vdova, která zemřela a teď je třeba se postarat o její pozůstalost. A to bude Arthurovým úkolem. Přijímá ho a s odhodláním se vydává na cestu.





A tady to všechno začíná. Všem je snad naprosto jasné, že ten podivný dům U Úhořího močálu nebude jen tak obyčejným domem a že s na první pohled jednoduchého úkolu se nakonec vyklube pěkné peklo. Arthur přijíždí do malého městečka, kde ho nečeká úplně vřelé přijetí. Místní si neustále něco šeptají, dělají neurčité narážky a je jasné, že se něčeho bojí. A zřejmě se to týká domu U Úhořího močálu. Arthur je z toho samozřejmě zmatený, ale příliš na lidi nedává a i přes jejich varování se do tajemného domu uprostřed močálů vydává. Tam se podruhé setkává se záhadnou ženou v černých šatech a dochází mu, že ona žena nebude nemocná, jak si zprvu myslel, ale že je přízrakem, duchem, v které až doposud nevěřil. Tím to však teprve začíná. Hlavní hrdina musí odhalit, co se v močálech okolo domu stalo a proč ona žena prahne po pomstě.

Hororové knihy většinou nečtu. Ani nevím proč, ale raději mám ty filmové horory. A z těch mě vždycky nejvíce děsily právě ty duchařské, nejspíše proto, že na duchy sama věřím. A tak, když vyšla kniha Žena v černém, neváhala jsem a chtěla zkusit, jaké to bude si nějaký ten horor pro změnu přečíst. A zklamaná rozhodně nejsem.

Knížka je to poměrně útlá, o necelých 150 stránkách, přesto jsem ji četla poměrně dlouho. Rozhodně doporučuji večerní nebo ještě lépe půlnoční čtení za vichřice a za zvuku hromů. Já osobně jsem k tomu však odvahu nenašla, což je ale možná trochu škoda, protože jsem se tak trochu okradla o intenzivnější zážitek. Ale i tak to stálo za to.

Největším plusem příběhu je dokonalé vykreslení atmosféry. Na čtenáře přímo dýchá ta ponurost, jakoby se sám najednou ocitl uprostřed těch rozlehlých, děsivých močálů. Stylem trochu připomíná staré dobré anglické mistry, jako byl třeba Dickens. Mě osobně dělalo trošku problémy si na takovýto styl zvyknout, protože v příběhu není příliš akce a důraz je kladen především na onu atmosféru a autorka do jejího vykreslování vložila úplně vše. Zápletka je ale promyšlena skutečně bravurně a čtenář tak pozvolna odhaluje tajemství ženy v černém i tajemného domu a konečně odhalení je opravdu překvapující.

Nejvíce mě však šokoval závěr. Když jsem byla se čtením této knihy téměř u konce, už jsem si odechla, že to končí poměrně dobře, ale nejspíše jsem, po zhlédnutí tolika hororových filmů, měla čekat to, co se nakonec stalo. Po úplném dočtení jsem se opravdu rozklepala a nebylo mi příliš dobře. Takže kniha nakonec opravdu splnila to, co jsem od ní očekávala. Příjemný mráz, běhající po zádech při čtení ponuré duchařiny.
Tato kniha poprvé vyšla v Londýně již v roce 1983. Příběh posloužil rovněž jako předloha divadelní hry, která se v Londýně hraje od roku 1989, a od roku 2008 ji můžete také shlédnout na scéně pražské Komorní Fidlovačky. V neposlední řadě je třeba zmínit, že

Žena v černém byla (tuším) dvakrát zfilmována, nově také v tomto roce. V hlavní roli, tedy v roli právníka Arthura Kippse můžete vidět Daniela Radcliffa, kterého jsme až doposud znali jen jako brýlatého kouzelníčka Harryho Pottera. Článek o filmu připravuji a (snad) si jej budete moci brzy přečíst na Knižním vesmíru.


Anotace: Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají.
Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit.
Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes?
To nejlepší, co bychom mohli očekávat od viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky.
Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte?
  • Autorka: Susan Hillová
  • Překlad: Jan Kozák
  • Forma: hardback
  • Vydal:Metafora
Za recenzní výtisk vděčím nakladatelství METAFORA.
Knihu si můžete objednat přímo na stránkách NAKLADATELSTVÍ.
V recenzi je použita oficiální anotace ze stránek nakladatelství.

You Might Also Like

0 komentářů

Moc děkuji za každý komentář!

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images