RECENZE: Tak padne náš svět

21:18

Co ten flek na rameni? Neškrábete se až moc často? Možná vás začne škrábat v krku a přijde horečka. To už je jasný signál, že něco není v pořádku. Sice to vypadá jako úplně obyčejná chřipka, ale nenechte se zmást. Brzy totiž začnete vykládat své největší tajnosti všem na potkání a bude až příliš přátelští. No a pak už vás čeká jen konec... Úplný a definitivní konec, protože léky neexistují...

Autorka: Megan Creweová
Překlad: Barbora Čermáková
Série: Fallen World
Díl: 1.
Forma: paperback
Počet stran: 312
Vydavatel: Egmont
Rok vydání: 2012
Anotace: Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit.
Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.


2. září
V ten den začíná tento příběh. 2. září, kdy Kaelynin bývalý nejlepší přítel Leo odjíždí z ostrova studovat na pevninu. Ani se s ním nerozloučila... A tak si začíná psát deník, formou dopisů, adresovaných právě Leovi. Dopisů, které nikdy nehodlá doručit, Jsou její tajnou zpovědí. Později ale její deníčkové zápisky získají docela jiný význam.
11. září
Přichází den, kdy se celý její život nečekaně postaví na hlavu. Všechno se změní, když zemře první člověk. Pak umírají desítky dalších. Na ostrově se totiž objevil záhadný virus, který se šíří vzduchem jako požár a nikdo není schopný ho zastavit. Ostrov má však jednu výhodu, dá se úplně jednoduše odříznout od pevniny a tím se dá zamezit šíření viru dál. Ale záleží vůbec vládě na lidech, kteří na ostrově žijí?
Kaelyn je z toho zmatená a samozřejmě má strach. Lidé, které odjakživa znala, umírají a ona s tím nemůže nic udělat. Cítí se tak bezmocná... I přesto nebo možná právě proto se sbližuje s lidmi, se kterými by se snad za normálních okolností nespřátelila a uvědomuje si, že v těchto těžkých chvílích se musí lidé spojit a držet při sobě. Možná ještě existuje šance...

Přiznám se, že na tuto knihu jsem byla nesmírně zvědavá, ale váhala jsem, jestli si ji koupit nebo ne. Ony názory na ní jsou poněkud rozporuplné a recenzent v Pevnosti jí dal jen 40%, což mi připadalo dost málo. Ale nakonec jsem se odhodlala a domů si ji přece jen přinesla...
Příběh je psán formou deníkových zápisků šestnáctileté Kaelyn, žijící na ostrově, kde se znenadání objeví vraždící, neznámý virus. Dívka do svého deníčku zapisuje všechny podstatné události a hrůzy, kterých je svědkem, vypisuje se ze svých pocitů, atd. Zpočátku jsem z toho byla trochu rozpačitá. Ten styl, jakým je kniha napsaná mi příliš nesedl. Jazyk je takový neohrabaný, primitivní a strohý. Na druhou stranu, jedná se prakticky o deník, který si píše dospívající dívka, takže se dá říct, že tento styl se k příběhu hodí.
Ale celkově mi to přišlo takové strohé. Myslím tím i po emocionální stránce. Strašně emocionálně chudé. I když byly i světlé momenty, kdy na mě ten strach a beznaděj dýchly a zamrazilo mě v zádech. Ale těch moc nebylo... A to, jak hlavní hrdinka prožívala úmrtí svých nejbližších, mi přišlo trochu "odbyté". Jako by jí na tom ani moc nezáleželo.
Vlastně mi hlavní hrdinka dost lezla na nervy. Já nemám moc ráda tenhle typ hrdinek. Nevím, jak to mám popsat, byla prostě taková moc obyčejná a průměrná, jako každá druhá holka. Nicméně to byl nejspíše účel - pohled na epidemii očima úplně obyčejné dospívající dívky. No, prostě mi to moc nesedlo.
Když se pozastavím nad námětem, tak ten samozřejmě není příliš originální. Epidemie všeho druhu jsme tady měli už mnohokrát. Ale musím říct, že já mám podobné náměty obzvlášť v oblibě, takže s tím jsem spokojená. Zpracování však trochu pokulhává. Možná i trochu víc. Od téhle knihy jsem prostě čekala daleko více. Čekala jsem, že mě emočně vyždímá, že bude daleko propracovanější a reálnější. Výsledek je ale lehce naivní a mírně nereálný. Tahle kniha je prostě opravdu deníčkem takové průměrné dospívající holky, která moc nemá páru o tom, co se vlastně děje.

Nicméně abych řekla taky něco vyloženě pozitivního. Je neuvěřitelné, co tahle kniha udělá se čtenářem. Během jejího čtení se postupně začnete drbat, později ucítíte, že vás začíná škrábat v krku a začnete hrozně kýchat. No a málokdo v tu chvíli nezačne panikařit...

Dalším plusem je skvělé zakončení příběhu. No, zakončení. Ono to skončilo dost otevřeně, ale neskutečně napínavě a opravdu jsem zvědavá na pokračování.
Také se mi velmi líbí obálka knihy, která je sice jednoduchá, ale v jednoduchosti je krása a na mě působí takovým mrazivým dojmem.

Zkrátka a dobře, není to špatná kniha. To vůbec ne. Jedná se o takový průměr mezi young adult dystopiemi. I když nad žánrem by se tady taky dalo polemizovat. Já bych to nenazvala čistě dystopií, protože se to vlastně odehrává v přítomnosti (tak jsem to alespoň pochopila já). Spíše je to taková apokalyptická sci-fi pro mladé čtenáře. Kdo má rád deníkové zápisky, tomu knihu vřele doporučuji.

Hodnocení:
     

Obálka a anotace knihy: http://www.egmont.cz/

You Might Also Like

0 komentářů

Moc děkuji za každý komentář!

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images