RECENZE: Věk zázraků
17:29Je pro nás naprostou samozřejmostí, že se naše Země okolo své
osy otočí jednou za 24 hodin. Naše dny začínají s východem slunce a
většinou končí s jeho západem. Tak to prozatím bylo vždycky a člověk si
na tento řád zvykl. Ale co kdyby se najednou všechno změnilo? Co kdyby
si lidé museli zvykat na úplně nový systém? Před tento velký problém je
lidstvo postaveno v románové prvotině Karen Thompsonové-Walkerové…
Autor: Karen Thompsonová Walkerová
Originální název: The Age of Miracles
České vydání: JOTA, 2012
Žánr: sci-fi, katastrofická, drama
Anotace: Téma
románu je pozoruhodně aktuální ve světle událostí, které se odehrály v
Japonsku. Nyní víme, že mohutné zemětřesení, jež zemí otřáslo 11. března
2011, posunulo planetu o několik palců z její osy, čímž se pozemský den
o zlomek sekundy zkrátil. V románu Věk zázraků, vyprávěném hlasem
jedenáctileté kalifornské dívky Julie, otřese planetou zemětřesení,
které však způsobí opačný efekt. Rotace Země se zpomaluje a dny se
dlouží, zprvu o šest minut, pak o dvanáct, potom o čtyřiadvacet. Když se
tento jev – známý jako „zpomalování“ – ustálí, dny se prodlužují na
osmačtyřicet hodin, gravitace slábne, ptáci přestávají létat a
astronauti se ocitají bez pomoci daleko od Země.
Děj
příběhu se odehrává v Americe a hned na začátku se seznamujeme s Julií,
která čtenáře bude provázet celým příběhem a z jejíhož pohledu
sledujeme děsivé události, odehrávající se na naší matičce Zemi. Ten
den, kdy to všechno vypukne, začíná docela obyčejně, jako každý jiný. Až
na to, že tento den je začátkem konce.
Nejdříve si toho všiml
málokdo, ale gravitace se začala opravdu měnit, dny se lehce
prodloužily. Nebyl důvod k panice. Ale zhoršovalo se to, čím dál víc.
Hrát fotbal bylo stále těžší, míč se nechtěl odlepit od země. Pak začali
umírat ptáci, po stovkách a tisících padali z oblohy. Velryby se
bezhlavě vrhaly na břehy pobřeží. A dny se stále výrazněji prodlužovaly.
Nejdříve na třicet, pak na čtyřicet hodin a tím to rozhodně nekončí.
Dlouhé hodiny neúprosného slunečního svitu, kdy se teplota na teploměru
vyšplhá opravdu vysoko, následované snad nekončící chladnou nocí
rozhodně nepůsobí na lidský organismus nijak příznivě. Celý svět se
mění. Jak se s tím ale lidé vyrovnají? A jak se k tomu všemu postaví
vlády?
Všechny tyto události se odehrávají jakoby na
pozadí Juliina života. Hlavní hrdinka totiž zažívá své vlastní osobní
drama, které ale s děním na Zemi rozhodně souvisí. Zažívá svou první
lásku, pozoruje vztah svých rodičů, získává a ztrácí kamarády… Zkrátka
řeší každodenní problémy dospívající dívky v temné době blížícího se
konce světa.
Věk zázraků je nádherná, citlivá i děsivá
kniha zároveň, která dokáže ve čtenáři vyvolat mnohé emoce. Autorka vše
zvládla popsat velice realisticky, prakticky zde nenarazíte na
nelogičnosti či naivitu. Ne, je to drsný i jemný příběh zároveň. Postavy
jsou také velmi pěkně vykresleny, i když je možné, že čtenáře občas
zarazí to, jak se ve svém věku vyjadřuje Julie. Ona však svůj příběh
vypráví jako by zpětně, v pozdějších letech, takže toto vyjadřování je
na místě.
Zajímavostí je to, že všude ve světě kniha symbolicky
vyšla 21. června, což je nejdelší den roku. Děj románu je i poměrně
aktuální a teoreticky by se mohl stát skutečností. 11. března 2011 totiž
naší Zemí otřáslo velmi silné zemětřesení, které nepatrně vychýlilo
Zemi z její osy a den se tak o pár setin sekundy zkrátil. Proto čtenář
při čtení jistě nejednou zažije mrazení po těle a strach. Autorčin styl
je navíc velice čtivý a děj je napínavý a neustále plný emocí. Osobní
pohromy lidí se krásně prolínají s katastrofou, která postihla Zemi.
Člověk tak může nahlédnout do životů jednotlivých postav a zjistit, jak
takovou pohromu zažívají, co při ní cítí a jak se díky ní mění jejich
životy. Autorka má nepochybně silnou schopnost empatie. Závěr je pak tak
dojemný, že nejedno oko jistě nezůstane suché. Každý člověk se zkrátka
na konci musí zamyslet, jestli jejich děti také někdy nezanechají vzkaz
ve vlhkém betonu na chodníku – Byli jsme tady.
Je ale
důležité zdůraznit, že se jedná spíše o osobní a sociální drama než o
čistokrevnou katastrofickou sci-fi. Rozhodně zde nemůžete očekávat
vědecké popisy událostí. Příběh je psán z pohledu jedenáctileté dívenky a
to je třeba vzít v potaz. Proto bych Věk zázraků doporučila
především citlivějším duším, které mají v oblibě silné, emocionální a
dojemné příběhy. Rozhodně jde o velký příběh popisující mnohé pravdy a
nutící k zamyšlení a stojí za přečtení.





0 komentářů
Moc děkuji za každý komentář!