RECENZE: Králova dcera

1:13

Autorka: Sandra Worth
Série: -
Díl: - 
Žánr: historický román   
Forma: harback   
Počet stran: 360
Vydavatel: Brána   
Rok vydání: 2013
Anotace: Alžběta z Yorku se jako jediná královna v anglických dějinách mohla pochlubit tím, že byla manželkou, dcerou, sestrou, neteří a matkou anglického krále. Toto imponující pok. revní příbuzenství však vysoce převážila její láska k vlasti. 
Sedmnáctiletá Alžběta z Yorku, vášnivě oddaná milovanému otci a králi Eduardu IV., věřila, že si na smrtelné posteli přál zanechat Anglii v rukách spravedlivého panovníka, který toho bude hoden. Následník trůnu Eduard V. byl na vládnutí příliš mladý, a tak moc spadla do klína Alžbětinu strýci Richardovi z Gloucesteru, jemuž Alžbětina matka nedůvěřovala. Brzy se Alžběta začala obávat, že její víra je pošetilá. Za Richardova vládnutí totiž její rodina zažívala jednu pohromu za druhou – zesnulého otce prohlásili za bigamistu, z ní i ze sourozenců se stali levobočci, bratři zmizeli a nakonec se rozšířily zvěsti, že byli zavražděni. Přemýšlela, jak mohl otec důvěřovat člověku schopnému takových věrolomností.
Jedné osudové noci však Alžběta zažila otřes, který ji přinutil své předsudky přehodnotit. Očima Richardovy nemocné manželky uviděla muže úctyhodného, který si zaslouží nehynoucí obdiv. Jeho oddanost lidu v ní probudila zakázanou lásku a nakonec jí dodala odvahu přijmout svůj osud, provdat se za Jindřicha Tudora a stát se královnou. Alžbětina duše možná pořád tajně patřila jinému, své srdce však navěky věnovala Anglii.
Skvěle napsaný historický román ze dvora Tudorovců o kdysi opomíjené, avšak nezapomenutelné panovnici.


Knih o Tudorovcích vyšla už i u nás celá řada, ale jsou to knížky, které se většinou zaměřují na dva nejznámější panovníky z tohoto rodu a to na Jindřicha VIII. a jednu z jeho dcer, slavnou panenskou královnu Alžbětu I. Zato knížek o rodičích Jindřicha VIII. - Alžbětě z Yorku a Jindřichovi VII. - je opravdu málo, u nás snad prakticky žádné. A proto jsem byla nadšená, když vyšla knížka Králova dcera, jejíž hlavní hrdinkou je právě Alžběta z Yorku a věděla jsem, že si ji prostě musím přečíst…


Proč je u nás vlastně tak málo knížek o prvních Tudorovcích? Upřímně, doba a vláda Jindřicha VII. nebyla ničím zvláštní a zajímavá a samotný Jindřich příliš nevynikal. Bylo to období relativního klidu a míru, Jindřich byl schopným panovníkem, ale více než války uplatňoval diplomacii a byl hodně opatrný na peníze. A ani Alžběta z Yorku - jeho manželka - nebyla výraznou osobností. Byla sice velice krásná, ale jinak se toho o jejím životě zase tolik neví. Zajímavostí nicméně je, že byla dcerou, sestrou, neteří, manželkou, matkou a babičkou anglického krále. Ale přirozeně je daleko zajímavější a poutavější příběh jejich syna, krále Jindřicha VIII., který byl daleko výraznější a bouřlivější než jeho rodiče, o čemž svědčí i to, že měl celkem 6 manželek a díky tomu je stále předmětem zájmu historiků i nejrůznějších spisovatelů.

Alžběta z Yorku
Ale teď už ke knize Králova dcera. Jak už jsem zmínila výše, hlavní postavou je právě Alžběta z Yorku, jejíž život sledujeme už od útlého dětství, které prožila v poklidu a radosti po boku svých sourozenců, přísné matky a milovaného otce - anglického krále z rodu Yorků - Eduarda IV.
Toto spokojené a bezstarostné období však netrvalo příliš dlouho, krátké období míru opět vystřídaly dlouhotrvající spory o moc a trůn (občanská válka růží). Situace se vyhrotí, když náhle zemře král Eduard a trůn se najednou ocitne bez vládce. Eduardovi synové jsou ještě příliš mladí, a proto je protektorem říše jmenován Eduardův mladší bratr Richard, vévoda z Glocesteru, kterého však odmítá uznat královna, obzvlášť, když oba její synové a následníci trůnu záhadně zmizí a právě Richard je obviňován z jejich vraždy. Navíc si na trůn brousí zuby i mladý Jindřich Tudor, skrývající se v exilu… Alžběta se nachází přímo ve středu těchto nebezpečných sporů a intrik. A když se pak schyluje k bitvě u Bosworthu, jedno je jisté - v každém případě bude královnou a to buď po boku  svého strýce Richarda III. nebo Jindřicha Tudora. Ona v tom však má jasno, její srdce totiž patří právě Richardovi, kterého velmi miluje a doufá, že právě on se vrátí z bitvy jako vítěz a usedne jakožto osvícený panovník na anglický trůn. Historie ale rozhodla jinak - Richard v bitvě u Bosworthu zemřel a Alžběta byla nucena provdat se za Jindřicha Tudora…

Jindřich VII. Tudor
Na tuto knížku jsem byla opravdu moc zvědavá a do čtení jsem se proto pouštěla s velkým nadšením a očekáváním. Ale už po pár kapitolách nadšení opadlo a postupně mi bylo jasné, že knížka má očekávání nejspíše nesplní. 
Příběh je napsaný z pohledu Alžběty v první osobě a už s tím jsem měla poněkud problém, protože stále dokola sledovat její myšlenkové pochody bylo občas trochu ubíjející. Autorčin styl mě nijak zvlášť neoslovil, často měla tendence se opakovat a připadlo mi, že se neustále zaobírá stejnými věcmi a myšlenkami, děj byl proto často velmi pomalý a rozvleklý. Osobně upřednostňuji ty historické romány, které vycházejí striktně z historických faktů, jako je tomu např. u knížek od Alison Weirové a tak jsem něco podobného čekala i zde, ale i v tomto ohledu jsem byla zklamaná, protože Sandra Worth se daleko více zabývala popisem Alžbětiných pocitů a emocí než nějakými historickými událostmi a děním té doby. Díky tomu se jen velmi málo dozvídáme o vládě a politice Jindřicha VII. zato však dokonale poznáme, jak silně Alžběta milovala Richarda III. a to, jak moc byl on zdrcený po smrti své manželky Anny. Neříkám, že je to vyloženě špatné, přece jen se nejedná o literaturu faktu, ale o román, já jsem však i u těch historických románů zvyklá na něco trochu jiného…
Dostáváme se k dalšímu problému a tím jsou postavy. Podle mě je autorka nedokázala napsat zrovna nejlépe. Všechny byly až příliš jednoduché a ploché. Setkáme se zde jen se dvěma typy postav - jsou tady jasně "hodné" postavy a jasně "zlé" postavy. Jistě, byla jsem potěšená tím, že autorka Richarda III. popisovala jako sympatického, milujícího muže a ne jako Shakespearovskou zrůdu, ale ani já si opravdu nemyslím, že byl tak neskutečně přecitlivělý a jednoznačně "dobrý". Totéž se týká i ostatních postav a proto mi to místy připomínalo spíše naivní pohádku než historický román. Přece jen, psychologie postav a jejich povahy mohly být propracovány daleko, daleko lépe…

Shrnuto, podtrženo: Tak takhle by podle mě historický román určitě neměl vypadat. Volba psaní z pohledu jediné postavy v první osobě není pro tento žánr zrovna nejšťastnější. Autorka se neustále opakovala a knížka by zřejmě potřebovala poněkud proškrtat, aby vypadly ty příliš dlouhé a nudné části, které zbytečně brzdily děj. Taky by to chtělo více zapracovat na psychologii postav, které byly až příliš ploché, a podrobněji prozkoumat i historické prameny. Pro mě jednoznačně zklamání, nemůžu však přímo říct, že se jedná o špatnou knihu, záleží zkrátka, co od ní očekáváte. Jestli hledáte romantickou knížku s naivní a nudnou hlavní hrdinkou, s přecitlivělým Richardem III. a s příběhem zasazeným do středověké Anglie, jste tady správně a tohle je knížka přímo pro vás. Pokud vás ale historie více zajímá, máte už nějaké ty historické romány za sebou a hledáte něco poutavého a zajímavé, tak tahle knížka nebude tou nejlepší volbou. Raději doporučuji sáhnout po nějakém jiném románu či rovnou literatuře faktu…

Hodnocení: 2,5 hvězdičky

You Might Also Like

0 komentářů

Moc děkuji za každý komentář!

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images