RECENZE: Měděný jezdec

23:22




Autorka: Paullina Simons
Série: Taťána a Alexandr
Díl: 1.
Žánr: historicko - romantická freska/fraška?
Forma: harback   
Počet stran: 616
Vydavatel: Ikar
Rok vydání: 2013
Anotace: Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze…


Pro začátek chci upozornit, že tohle je snad jediná, opravdu negativní recenze na tuto knihu. A myslím tím opravdu negativní, takže pokud Měděného jezdce naprosto zbožňujete, tak ji snad raději ani nečtěte…


Měděný jezdec od Paulliny Simons je v knižním světě už docela pojem. Spousta lidí tuto knihu četla a spousta lidí ji naprosto zbožňuje a vychvaluje do nebes. A tak jsem neodolala a knížku si taky pořídila a přečetla. Byla jsem hodně natěšená, vypadalo to více než slibně a zaujala mě taky ta historická linie příběhu, takže jsem se s obrovským očekáváním pustila do čtení. Jenomže, tady začíná to velké ALE…

Ocitáme se v Rusku, konkrétně v Leningradu na začátku druhé světové války. Zde se setkáváme s hlavní hrdinkou příběhu, s mladou Taťánou Metanovovou a mužským protagonistou - vojákem Alexandrem. 
Začne to náhodným, ale osudovým setkáním jednoho krásného slunečného dne v létě na autobusové zastávce. Je to samozřejmě láska na první pohled - Taťána má na sobě šaty s růžičkami a Alexandr je urostlý voják, co víc potřebujete vědět…?
Takže tady máme pěkný počátek romantické a vášnivé lásky, ale jaký by to byl příběh, kdyby neměl drobný háček. A tím je Taťánina sestra Dáša, která jen tak mimochodem s Alexandrem chodí a je do něj beznadějně zamilovaná.
Takže si to shrňme - Taťána miluje Alexandra, Alexandr miluje Taťánu, ale nemiluje Dášu, Dáša miluje Alexandra. Jak to vyřešit? No nejspíše tím nejhloupějším způsobem, se kterým přichází Taťána - Alexandr musí zůstat s Dášou a dál s ní chodit, i když ji vůbec nemiluje, ale přece nemůže zranit její city, Táňa na něj ustavičně žárlí, ale přesto mu pořád vtlouká do hlavy, že musí být s její sestrou… WTF? Jo a mezitím se na pozadí začne odvíjet i druhá světová, která to tam logicky všechno pěkně promíchá a pozmění.

Takže, problém číslo jedna - Taťána Metanovová. To jako opravdu? Tahle holka by podle mě s přehledem zvítězila v anketě o nejhloupější, nejstupidnější a nejnaivnější postavu všech dob. Iritovala mě od samotného počátku a její chování jsem nebyla absolutně schopná  pobrat. Jo, dokážu pochopit, že je někdo v jejím věku mírně naivní, ale toto? Nechápu autorku, nerozumím tomu, jak tuto postavu vymyslela… Táňa totiž nemá vůbec páru, co vlastně chce nebo nechce. V jednu chvíli je až k nevíře hloupá, v druhou je z ní najednou pomalu superman (nebo superwoman?) a všechno umí, všechno ví. Najednou jakoby všechny starosti světa ležely na jejích zádech a ona jediná je ta zodpovědná. Co na tom, že se v další chvíli zase chová jako pitomec… Já nevím, ale mám prostě za to, že člověk má určitý charakter, který je víceméně neměnný, takže Tánička asi není člověk…

U té naivity asi ještě chvíli zůstanu. Je mi jasné, že Rusové byli v té době hrozně sebejistí a určitě nepočítali s tím, že nějaká válka vůbec vypukne, ale toto bylo podle mě trochu moc. To, jak se v příběhu některé postavy chovaly - to znamená naprosto nepochopitelně - bylo prostě divné.

A Alexandr? Pardon, ale co na něm všichni vidí? Ano, i mě zpočátku připadal sympatický, ale později se z něj stal ten nejvíce klišoidní mužský charakter, na jaký je možné v knihách narazit, místy mi hrozně připomínal Edwarda ze Stmívání a té podobnosti jsem si všímala v určitých okamžicích i později. Byl to prostě obyčejný nafoukaný a nesnesitelně majetnický frajer…



Tak ale abych nebyla jenom pořád tak negativní, byly i chvíle, které se mi líbily. Pravda, nebylo jich moc, ale přece jen se nějaké našly. Tak hlavně se mi skutečně líbila ta část, kdy v Leningradu propuká hladomor, válka je opravdu v plném proudu a do toho se ještě přidá tuhá ruská zima. Logicky to znamená mnoho a mnoho mrtvých. To byla pro mě jediná zajímavá část knihy. Autorce se velice dobře a především živě podařilo vykreslit tehdejší atmosféru, beznaděj, hrůzu a děs. Místy jsem měla dokonce pocit, jako bych se sama v zamrzlém Leningradu ocitla. Sem tam na mě i něco zapůsobilo a vyvolalo ve mě nějaké emoce, pravda, v jednu chvíli jsem měla dokonce slzy v očích…

Podstatně, vlastně spíše nesrovnatelně horší, byla druhá část knihy, která popisovala dobu, kterou spolu trávili Alexandr a Taťána. Nechci tady spoilerovat, takže jen stručně - to byl právě ten úsek, který mi velmi připomínal Stmívání a vztah Belly a Edwarda. Jako pardon, ale ta podoba je tady hodně velká… O čem tyhle pasáže vlastně byly? K čemu byly dobré? Pořád se tady řešilo jen to stejné dokola a dokolečka, děj se absolutně nikam neposouval…

A snad díky těmto pasážím, které mě takřka unudily, jsem si ani nijak zvlášť neužila závěr knihy. Závěr knihy mě zkrátka nechal naprosto chladnou a nevyvolal ve mě jediný pocit, emoci, nic. Osud postav mi byl jednoduše naprosto lhostejný…


Co z toho vyplývá? Že by se autorka měla raději věnovat psaní populárně - naučných knížek s tématikou válečného Ruska, to jí jde docela dobře. Ale takovýto román podle mě nebyl nejlepší volbou… Proč? 

  • Postavy - hrůza - klišoidní, jako podle šablony, nesmyslně se chovající a měnící svůj charakter dle potřeby, nepropracované, ploché, černo-bílé
  • Dialogy - taky nic moc, nezajímavé, často se opakující
  • Výstavba textu - příšerná - neustále se opakující věty a situace byly neskutečně ubíjející, výrazně ubíraly na čtivosti a spádu děje, chtělo by to škrtat a škrtat, až by zůstalo tak 300 stránek, to by už možná bylo únosné…
  • Jako jediné opravdové plus vidím propracovanost prostředí, toť vše…

Takže, abych to shrnula - Měděný jezdec se mi - až na pár "světlých" okamžiků - vůbec nelíbil. Nenechte se zmýlit, já mám moc ráda historické romány, s chutí si občas přečtu i nějakou dobrou sladkou romanťárnu a dojemné, emotivní příběhy mám obzvlášť v oblibě, ale Měděný jezdec opravdu nespadá ani do jedné z těchto kategorií. O historii se toho zde člověk moc nedozví, ale na druhou stranu má díky němu možnost nadýchat se atmosféry válečného Leningradu, romantika je tady snad v té nejprimitivnější formě, úplně bez nápadu a že by to ve mně vyvolalo nějak výrazné emoce se taky (až na několik málo pasáží) říct nedá. Nazvala bych to - a teď se neurazte, je to jen můj názor - jakýmsi paskvilem s nálepkou bestselleru, který se bůhvíproč velice dobře prodává a má dokonce velmi vysoká hodnocení. Proč, je mi vlastně záhadou, nicméně, 50 Odstínů šedi se taky prodává výborně, dokonce ještě lépe a přitom je to daleko větší brak…

No, tak to byl tak nějak můj skromný názor na jeden knižní hit, který si všichni tak moc pochvalují. Nezlobte se za to na mne prosím, prostě to takhle cítím a opravdu si nebudu něco vymýšlet jenom proto, že to všichni považují za hodně kvalitní dílo. Já mezi ně zkrátka nepatřím, ale určitě si zkuste knížku přečíst a zhodnotit sami, přece jen má průměrné hodnocení na goodreads 4,42 hvězdičky a na databázi knih celých 93%! Takže je možná ta chyba ve mně…

Hodnocení: 1, 75 hvězdičky


You Might Also Like

18 komentářů

  1. Konečně někdo - palec nahoru a díky!

    OdpovědětVymazat
  2. Lenny Kavalířová: No teda, čekala jsem cokoli, ale takovou reakci teda rozhodně ne! :D Jsem ráda, že se ti můj názor líbí ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkná recenze. O knížce jsem toho slyšela hodně pozitivního, ale pořád mám co číst, takže jsem se k jejímu čtení zatím vůbec nedostala... Ty se na to díváš z jiného pohledu, za což jsem ráda.

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím.
    I když asi mě nejvíc naštvala scéna, v níž Taťána dala během cca hodiny asi dva litry krve. Co k tomu říct :D
    Podle mého je Jezdec hlavně velké zlo v tom, že u Stmívání apod. je na první pohled vidět, že je to blbost, ale Jezdec se celou dobu tváří seriózně.

    OdpovědětVymazat
  5. Je to samozřejmě láska na první pohled - Taťána má na sobě šaty s růžičkami a Alexandr je urostlý voják, co víc potřebujete vědět…? - perfektné zhodnotenie situácie. :-D Teraz som sa definitívne utvrdila v tom, že túto knihu čítať nebudem. Ďakujem všetkým obetavým ľuďom, ktorí tento zážitok podstúpili za mňa a napísali o tom :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Četla jsem prvních asi padesát stran v knihovně a nijak mě to neokouzlilo, ale pak jsem viděla všechny ty pochvalné recenze a říkala jsem si, že se to asi zlepší. No, očividně ne. :D Díky za tuhle recenzi, protože já knížky typu Stmívání fakt nemusím, ať už je to ze sebevážnější doby. Takže se do toho asi vůbec hrnout nebudu. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Pěkná recenze, a je jasné, že každý má svůj názor... mně osobně se kniha líbila moc. A i když tam taky dokážu vidět spoustu chyb (příliš naivní Táňa, občas majetnický Alexandr), má pocit, že to k tomu prostě patří. Protože aspoň nebyli hrdinové dokonalí.

    Myslím si, že ta knížka je považována za dobrou právoplatně, protože v nás zkrátka zanechá nějaký dojem. Že v tobě to byl zrovna negativní, je škoda, ale jak už jsem psala, nikdy se nikomu nemůže líbit vše :)

    OdpovědětVymazat
  8. Výborně :D Naprosto souhlasím s Fée i s tebou v tom, že Taťána je naivní a hloupá holka. A nejlepší na tom je, že zhruba tak po první až druhé třetině knihy o sobě prohlásí, že není naivní. Nechci tu moc spoilerovat, ale vezměme si třeba tu scénu s tou tuberkulózou. Je sice moc hezké, že se Máša (můj název pro Taťánu) o svoji sestřičku tak stará a nechce jí zlomit srdce kvůli Alexandrovi, ale kdyby byl Šůra takovej chlap, jak ho obě sestry vidí, tak by se s Dášou nejdřív rozešel a pak by si teprve něco začal s Mášou.

    Nejlepší mi přišla celá část s Lazarevem, i když mi přišlo, že se autorka inspirovala místy Padesáti odstíny... Vůbec nepochybuju o tom, že je Máša nezkušená a tak podobně, ale ty dialogy, co při tom s Alexem vedli... no pardon, ale to snad normální člověk nikdy neřekne :D

    Nejhorší byla ta cykličnost, díky které jsem měla chuť knihu po padesáti stranách odložit. Neustálé chození do továrny a z továrny bylo prostě nad moje síly. Přišlo mi, že Meděný jezdec se snaží o nějakou velkou lásku typu Romeo a Julie. Na první pohled to tak skutečně vypadá, autorka mi dokonce místy naservírovala tak dokonalé hrdiny bez jakýchkoliv problémů (jo, byla tam ta válka, ale vzhledem k ní si myslím, že by M. a Š. měli mít daleko víc problémů), že jsem přemýšlela o nějaké superhrdinské nerealistcké lásce.

    Nejlepší na celé knize byl asi ten popis, jak říkáš. Mně osobně se moc líbila samotná blokáda Leningradu. A Alexandr.. No, na mě moc majetnický a žárlivý... prostě hrubián a děvkař. Jsem si jistá, že kdyby autorka z knihy odstranila Mášu a celý příběh by byl z Alexova pohledu, možná ještě tak z Dimitrijova, tak by to bylo daleko zajímavější. Rozhodně bych daleko víc ocenila zajímavý, občas trochu hrubiánský život děvkaře Alexe s Dimitrijem v jeho stínu než patetickou a nereálnou love story mezi M. a Š.

    A nakonec jedna třešnička - vážně se vám líbí ta spojitost se šaty a zmrzlinou? Mně to přišlo nehorázně vtipné a skoro až dětské.

    OdpovědětVymazat
  9. Já momentálně bojuji s napsáním recenze na Hlasy chaosu. Ta knížka mě neoslovila, nudila jsem se, a těch 420 stánek jsem četla 4 dny..

    OdpovědětVymazat
  10. Moc pěkná a vtipná recenze! Taky jsem na knihu četla ódy a zařadila si ji na seznam, těší mě, že to ale asi tak nespěchá :D

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za tvou recenzi, všichni to chválí, ale na mě ta kniha vůbec nelákala už svou anotací - teď jsem ráda, že jsem se do toho nepustila. Nepotřebuji číst další tupé hrdinky :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Teraz neviem, čo si mám o knihe myslieť :D Ale super recenzia :)

    OdpovědětVymazat
  13. Podle anotace to vypadalo dobře. Ale po přečtení recenze by se mi do toho nechtělo. Historické romány mám ráda, ale romantiku už tak nemusím.

    OdpovědětVymazat
  14. Zaujímal by ma tvoj názor na druhú časť knihy. Len ťa musím varovať, že (aspoň podľa môjho názoru) bola horšia ako jednotka :D Chystáš sa ju čítať? :)

    OdpovědětVymazat
  15. na tohle se taky chystam, chtelo by to vic casu :( pekne napsano :)

    OdpovědětVymazat
  16. 8D Skvelá recenzia, strašne som sa smiala.
    Tiež to podľa mňa príliš vychvaľujú a to som knihu ešte ani nečítala. Mne by asi vadila tá prílišná romantika, takže sa knihe zatiaľ vyhýbam, možno sa k nej raz dostanem, ale momentálne (a ešte s tvojím opisom deja a pocitov) ma kniha neláka 8D

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj :)
    Když si projíždím tvůj nádherný blog říkám si,jestli se nemám jít rovnou zahrabat,ale chci tě o něco poožádat.:) Taktéž jsem začala psát recenze a ráda bych se tomu věnovala i nadále. Proto tě žádám o shlédnutí mého blogu a případného komentáře. předem děkuji L.:)
    http://crazynewdays.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  18. Chápu, že každý má svůj názor, ALE ZA TENHLE BYCH TĚ FAKT NEJRADŠI UKAMENOVALA! Očividně si tu knihu nepochopila...

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images