Zaklínač - Bouřková sezóna | Návrat Bílého vlka

21:52

Už je to nějaký ten pátek, co světlo světa spatřil, díky polskému spisovateli Andrzeji Sapkowkému, Geralt z Rivie, bělovlasý zaklínač, jehož řemeslem je chránit lidi před nejrůznějšími krvelačnými monstry. Geralt se stal postavou, jež se nesmazatelně zaryla do srdcí mnoha fanoušků fantastiky. Vždyť, kdo by si neoblíbil toho nelidského mutanta, který je však mnohem lidštější než většina lidí? Jeho popularita ještě stoupla, když se stal také hlavním hrdinou počítačové herní série (která je mimochodem velice vydařená).

Andrzej Sapkowski sepsal dvě povídkové sbírky s Geraltem v hlavní roli a pak navázal rovnou celou pětidílnou ságou, v níž se Geralt musí vyrovnat s nástrahami, které mu určil sám Osud. A teď, po mnoha letech, se do světa Zaklínače vrátil, aby nám vyprávěl další z Gelatových mnoha dobrodružství. A že to byl nečekaný a překvapivý návrat!



Opravdu jsem zažila velké překvapení, které hraničilo snad i se šokem, když jsme se dočetla, že Andrzej Sapkowski napsal další "zaklínačskou" knihu. Nejdříve jsem samozřejmě pocítila velké nadšení, protože jsme si Geralta zamilovala, ale toto nadšení pak vystřídaly pochyby. Proč se k tomu vrací teď, po takové době? Nemá s tím náhodou co dělat velký úspěch počítačové série? Není to snad snaha vymáčknout z toho ještě víc? Ale i přes ty otázky, které mě napadaly, jsem se na nový příběh hodně těšila. A zvědavost mi nedala, hned jakmile knížka vyšla, jsem si ji musela pořídit a co nejdříve taky přečíst. 

Dějově je příběh Bouřkové sezóny zasazen těsně před začátek první povídkové sbírky, konkrétně před úplně první povídku nazvanou jednoduše Zaklínač, ve které má Geralt za úkol zbavit kletby dceru wyzimsého krále Foltesta. Kdo se v tom trošku orientuje, tak ví, že je to doba, kdy se Geralt rozešel s čarodějkou Yennefer, což ho znatelně zasáhlo. Tento jejich vášnivý vztah se pak táhne všemi zaklínačskými příběhy, jak povídkami, tak i ságou. 
Geralt se vydává do přístavního města Kerack a ještě zdaleka netuší, jak velká chyba to je. Nečeká ho tam totiž nic jiného, než problémy, protože se nevědomky stane figurkou ve hře mocných mágů. Nejprve je zatčen a obviněn z podvodů a po propuštění zjistí, že mu kdosi ukradl jeho dva vzácné zaklínačské meče. A to je pro zaklínače největší potupa a zároveň velký problém, protože meče jsou pro zaklínače jeho živobytím. Tak začíná dlouhá cesta za nalezením mečů, která je plná nebezpečí a intrik. Zkrátka a dobře, Geralt se do toho zase pořádně namočil…

Sapkowski se vrátil k původnímu povídkovému stylu, který je na rozdíl od pozdější ságy, méně komplikovaný. Žádné dlouhé úvahy, žádné filosofické odbočky, ale přímý a akcí nabitý příběh. Autor však nezapomněl ani na Geraltovy milostné pletky, do kterých se nám Bílý vlk tak často zamotává a pak chudák neví, jak z toho ven. Takže i zde, jak už to v jeho příbězích bývá, narazíme na přitažlivou čarodějku, která se rozhodne využít situace, kdy je Geralt zranitelný po rozchodu s Yenn (na kterou mimochodem žárlí snad všechny čarodějky) a využije ho pro své cíle. Ale možná se spíše využijí oba navzájem… 

Jediné, co bych knize vytkla, jsou ilustrace, které mě - na rozdíl od předešlých knih - příliš neuchvátily.
Naštěstí jich ale není moc…

Kromě intrikujících mágů nezapomněl Sapkowski ani na miláčka davů a Geraltova nejlepšího přítele, barda Marigolda, který v této knize dostal poměrně velký prostor. Za což jsem ráda, protože mi ten ňouma, kterého musí zaklínač pořád tahat z průšvihů, docela přirostl k srdci. A nesmím zapomenout ani na - pro Sapkowského tak typické - vtipné trpaslíky. Zde musím pochválit český překlad, protože mluva trpaslíků je velmi zdařile přeložena do jakéhosi valašského nářečí, které tomu dodává šmrnc. Zajímalo by mě, jak to zní v polském originále, ale něco mi říká, že ani zdaleka tak dobře.

(…) "Dobrá, dobrá," kývl Geralt a zvedl holbu. Znal se s mnoha trpaslíky a věděl, jak se vznáší přípitek.
"Na zdar správné věci."
"A nech zhynú všeci zkurvysyni!" dokončil hromově trpaslík a přiťukl si svou holbou o jeho. "Radosť zavdať si s z nekým, gdo zná súcí móresy a protokól. Já su Addario Bach. Píšu sa Addarion, ale všeci mňa volajú Addario."
"Geralt z Rivie."
"Zaklínač Geralt z Rivie," utřel si Addario Bach pěnu z vousů. "Tvoje méno jsem už počul. Si obešlý člověk, nečudo, že znáš zvyčaj. (…) 
(str. 189) 

Jak jsem už zmínila, příběh je přímý a hodně akční, díky čemuž je kniha opravdu čtivá. Není to sice úplně ten původní styl, který mám tak ráda, ale špatné to rozhodně není. Je to zkrátka něco mezi povídkami a ságou. Občas jsem měla pocit, že tomu něco chybí, že to není ten starý dobrý Zaklínač, ale pak se vždy stalo něco, co mě přesvědčilo o opaku. A ještě musím zmínit úplný závěr knihy, který mě naprosto dostal a při jehož čtení jsem měla dokonce husí kůži. Právě díky tomu konci se mi knížka zaryla hluboko do paměti a asi tam i hodně dlouho zůstane.

Je třeba ale říct, že to pravděpodobně nenadchne všechny příznivce Sapkowského příběhů. Ony jsou totiž dva druhy těchto fanoušků - první skupina má raději údernější styl povídek, ta druhá zase rozvleklejší a komplikovanější sérii. A Bouřková sezóna byla napsaná především pro skupinu první. I já osobně mám raději povídky, ságu jsem zatím ani nedočetla (což samozřejmě hodlám brzy napravit). Ale nemůžu se zbavit dojmu (a možná to není jen dojem), že tahle knížka je taky pro všechny, co si zamilovali PC hru a možná ani netuší, že vznikla na základě knižní předlohy. Jako by je Sapkowski chtěl opatrně upozornit, že něco takového jako knihy s Geraltem v hlavní roli skutečně existují. A to je dobře.

Ptáte se - stejně jako já - zda to není jen jeden z marketingových tahů před vydáním třetího dílu PC série? Na to neumím odpověď, ale doufám, že ne. A vlastně, i kdyby. Bouřková sezóna nabízí prostě velmi dobrý příběh s oblíbenými postavami. Je to jako setkání se starými přáteli, takové milé připomenutí. A já bych se vůbec nebránila, kdyby takových milých připomenutí bylo v budoucnu více, vždyť Geraltův život je plný nejrůznějších zážitků, takže materiál pro další příběhy by snad byl, co myslíte, pane Sapkowski?

(…) "Temnota stále existuje," souhlasil. "Navzdory šíření pokroku, který nám káže věřit, že rozhání stíny, eliminuje ohrožení a zahání strach. Přesto až doposud pokrok v tomto směru mnoho úspěchů nedosáhl. Dosud se nám pokrok spíše snaží namluvit, že temnota je pouze pověra, jež zastiňuje světlo, a že se vlastně není čeho bát. Jenže to není pravda. Je čeho se bát. Protože vždycky, vždycky bude existovat temnota. A vždycky se bude v temnotě skrývat Zlo, vždycky v ní budou tesáky a drápy, vražda a krev. A vždycky budou zapotřebí zaklínači. Aby se objevovali všude tam, kde budou užiteční. Tam, odkud se nese volání o pomoc. Aby přispěchali s mečem v ruce. S mečem, jehož lesk proniká temnotou, jehož záře rozhání stíny. Pěkná pohádka, mám pravdu? S dobrým koncem, který má mít každá pohádka:" (…)
(str. 359 - 360) 

Zaklínač: Bouřková sezóna - Andrzej Sapkowski, z originálu "Sezona Burz" přeložil Stanislav Komárek, vydalo nakladatelství Lenka Pilchová - LEONARDO v roce 2014.

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Těším se moc. Zatím jsem pořád nečetla (hanba mi!), ale hned co dočtu dvě knihy, přichází na řadu. Jsem fanoušek povídkových knížek, románů i počítačových her. :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Q.ee: Jojo, tobě se to určitě bude líbit ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Jakožto milovnice Zaklínače (a už to bude dobrých deset let, kdy se mi dostal poprvé do ruky) jsem si tenhle kousek pořídila hned, jak přišel do knihkupectví, ale pořád jsem se k němu nedostala, protože si ho chci opravdu vychutnat. Ale jakmile dočtu zrovna rozečtenou knihu, tak se na něj vrhám, a jak se znám, za večer budu mít dočteno :)

    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
  4. Četla jsem jen jednu knihu, vlastně jsem ji ani nedočetla. Musím se v tom už konečně zorientovat, co číst jako první. Ráda bych si přečetla celou sérii. Pravda, že překlad řeči trpaslíků je super :D

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images