4hvězdičky

Krajina nočních jezdců | Řinčení mečů za husitských válek

14:02

Krajina nočních jezdců je čtvrtým dílem historické série českého autora Františka Niedla, který má na kontě už řadu knih nejrůznějších žánrů. Kromě historických románů se věnuje například i detektivkám či sci-fi literatuře. Pro mě však byla tato kniha prvním seznámením s tímto autorem a i když jsem se trochu obávala toho, že se budu v ději ztrácet, jelikož jsem nečetla předchozí díly, nakonec to vůbec nevadilo a čtení jsem si opravdu užila.

Knižní chvilky

Trocha toho knižního chvástání…

20:51

Možná jste si všimli, že různé Měsíční chvástačky, knižní přírůstky a podobné příspěvky už nějaký ten čas nepřidávám. Jednoduše proto, že jsem v tom přestala vidět smysl. Knížky si samozřejmě pořád kupuju ráda a často. Častěji než bych měla, protože v poslední době nestíhám vůbec číst tak, jak bych si přála a tak těch knížek pořád přibývá a přibývá a počet nepřečtených se jenom zvyšuje závratnou rychlostí. Podobné články ale byly zkrátka pořád dokola. Člověk neustále ukazuje nové knížky, ale zároveň není nic moc, co by o nich řekl, když je ještě nečetl a tak jen neustále opakuje, že se na ně těší a že je jistě brzy přečte, což stejně není většinou pravda. Znám to, taky jsem to tak poměrně dlouho dělala… Nicméně, dnes mám na podobný článek docela chuť, tak se vám po dlouhé době pochlubím se svými úlovky. Nasbírala jsem je během jediného týdne, po zkouškovém, abych si samozřejmě udělala radost a abych se tak trochu taky odměnila (i když mi jedna zkouška ještě stále chybí).


z mého života

Tak jsem přežila první rok na vysoké

13:11

Nechápu, jak ten čas může tak letět. Zběsile a šíleně. Mám pocit, že jsem se ještě ani nevzpamatovala ze zemního semestru a mám za sebou ten letní. Tedy skoro, ještě si musím zopakovat test z latinské morfologie, ale to si snažím tak nějak nepřipouštět. Zkrátka a dobře, přežila jsem svůj první rok na vysoké…

Nepřeháním, když tvrdím, že čas letí zběsilou rychlostí. Nechápu, jak tenhle semestr mohl tak rychle utéct. Mám pocit, že jsem ho ani pořádně nezaregistrovala a je pryč. A moje pocity? Myslím, že jsem si vybrala ten správný obor, což by bylo velké štěstí, protože kolem mě je spousta lidí, kteří pořád neví, co si vlastně vybrat a neustále mění školy a obory. Kéž bych já nemusela. Zatím k tomu nemám důvod, ale kdo ví.

Výška v mnoha ohledech splnila má očekávání, ale jsou i věci, které mi tak úplně nesedly, které mi trochu vadí, ale i s tím jsem vlastně počítala. Nejsem úplně studijní typ a nerada dělám věci, které mi připadají zbytečné a během studia jsem nucena dělat spoustu takových věcí. Nicméně člověk musí během celého života dělat spoustu věcí, které mu nevoní nebo mu připadají zbytečné a nesmyslné… S tím už nic nenadělám.

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images