Tak jsem přežila první rok na vysoké

13:11

Nechápu, jak ten čas může tak letět. Zběsile a šíleně. Mám pocit, že jsem se ještě ani nevzpamatovala ze zemního semestru a mám za sebou ten letní. Tedy skoro, ještě si musím zopakovat test z latinské morfologie, ale to si snažím tak nějak nepřipouštět. Zkrátka a dobře, přežila jsem svůj první rok na vysoké…

Nepřeháním, když tvrdím, že čas letí zběsilou rychlostí. Nechápu, jak tenhle semestr mohl tak rychle utéct. Mám pocit, že jsem ho ani pořádně nezaregistrovala a je pryč. A moje pocity? Myslím, že jsem si vybrala ten správný obor, což by bylo velké štěstí, protože kolem mě je spousta lidí, kteří pořád neví, co si vlastně vybrat a neustále mění školy a obory. Kéž bych já nemusela. Zatím k tomu nemám důvod, ale kdo ví.

Výška v mnoha ohledech splnila má očekávání, ale jsou i věci, které mi tak úplně nesedly, které mi trochu vadí, ale i s tím jsem vlastně počítala. Nejsem úplně studijní typ a nerada dělám věci, které mi připadají zbytečné a během studia jsem nucena dělat spoustu takových věcí. Nicméně člověk musí během celého života dělat spoustu věcí, které mu nevoní nebo mu připadají zbytečné a nesmyslné… S tím už nic nenadělám.

Ale aspoň jsem si vybrala obor, který mi něco říká, který mě baví a snad i naplňuje. To jsem si ještě úplně neujasnila, ale když už jsem se na něj jednou dala, nerada bych měnila. Jen v poslední době přemýšlím, čemu bych se vlastně v životě chtěla věnovat, kam chci směřovat, co si vytyčím jako svůj další cíl po studiu. 

Abych vás trochu uvedla do děje - vybrala jsem si dvouobor Latinský jazyk - Historie. V mnoha ohledech je fajn studovat dva obory, hlavně proto, že se tím člověk může sem tam trochu ohánět. Dobře, to byl spíše vtip. Ale víte co je ještě lepší? Studovat jako druhý obor latinu. Lidem to docela imponuje, víte? Latina je zažitá jako něco těžkého, něco obdivuhodného. A víte co vám řeknu? Je přesně taková. Těžká, dost těžká a zvlášť pro někoho, kdo má dost mizernou paměť na slovíčka. Ale zatím bojuju… Někdy jsem z toho otrávená a zvlášť před zkouškovým si říkám, proč jsem si vybrala tak zbytečný a těžký obor, který v životě nevyužiju. Nejspíše je to pravda. Ale pak mi vždycky dojde, že mě to vlastně baví, že miluju ty chvíle, kdy narazím na něco v latině a jsem schopná tomu aspoň trochu porozumět. Líbí se mi, učit se jazyk, který se vyučoval už před staletími. Jazyk učenců, jazyk vzdělaných. Zamlouvá se mi myšlenka, že pokud ji skutečně vystuduji, budu patřit k nepočetné skupince lidí, kteří se budou snažit latinu zachovávat. Navíc mám jako druhý obor historii a to se jednoduše perfektně doplňuje. Nedokážu si představit lepší kombinaci oborů. A pokud bych chtěla být odbornou historičkou, mám se znalostí latiny daleko lepší šanci na uplatnění. Tedy, aspoň v to doufám…

To jsou argumenty, kterými se často utěšuji, především během zkouškového. Protože latina byla a pořád vlastně ještě je, největším strašákem tohoto semestru. Měli jsem totiž zkoušku ze čtení Caesara. Konkrétně tedy ze čtení a překladu jeho Zápisků o válce galské. Samozřejmě, že kompletně v latině. Byl týden před zkouškou a pro mě byla myšlenka na to, že před sebe dostanu nějaký text celý v latině a bude se ode mě očekávat že ho přečtu a přeložím, absolutně nesmyslná, absurdní, směšná. Bylo to sci.fi. Navíc jsem se snažila naučit na test z morfologie, který se mi stejně nepovedl, takže na milého Caesara jsem se ani nepodívala. Jakýmsi, pro mě absolutně záhadným způsobem, jsme to ale zvládla. Pořád to nechápu, mám pocit, že jsem nedokázala přeložit ani ň a už si tu zkoušku nejsem pomalu ani schopná vybavit. Nicméně, mám to a to mi ke štěstí stačí. Tedy, zatím. Příští semestr mě čeká četba Ovidiových Proměn.

Ale dost o latině. Je však pravda, že to byla hlavně latina, která mě celý tenhle semestr zaměstnávala. Pomalu si ani nemůžu vzpomenout, co jsem dělala v rámci studia historie. Hmm… vzpomínám si na šílený semestrový úkol, který spočíval v luštění starých sčítacích operátů psaných kurentem a taky si matně vybavuji exkurzi do Ostravského archivu. A to by bylo tak asi všechno. Ne, vlastně jsem ještě absolvovala zajímavý béčkový předmět s názvem Dějiny žen, jejich každodennost a gender. Jinak nic moc. Měli jsme fajn vyučujícího na středověk, jeho přednášky byly zábavné. Tedy, pokud vůbec dorazil. Párkrát totiž na hodinu nepřišel, ale jinak byl strašně fajn a to včetně zkoušky, která proběhla minulý týden. Přiznám se, že jsem si ani neprojela všechny otázky. Obvykle se fakt poctivě učím, ale už mi ke konci měsíce docházely síly a tak jsem se zaměřila jen na dějiny západní Evropy. A světe div se, víceméně nám dal na výběr. Takže jsem dostala Avignonské zajetí papežů, velké schizma a Kostnický koncil. Nemusím snad dodávat, že se mi chtělo brečet štěstím…

A zbytek zkouškového? No, bylo to daleko lepší než minulý semestr, kdy jsem se skoro hroutila a lidi kolem si museli myslet, že skončím na práškách. Možná trochu přeháním, ale vážně pro mě první zkouškové bylo noční můrou. Teď tomu ale bylo trochu jinak. Díky bohu jsem si uvědomila, že vážně nemusím  dát všechny zkoušky s jedničkama a hned na první pokus. Prostě jsem se pokusila tak nějak proplout a světe div se, ono se to povedlo, dokonce s vesměs dobrými výsledky (až na tu latinskou morfu, to se ještě uvidí…). Méně stresu, méně vyšilování a hned to šlo o něco lépe. Pravda, z toho Caesara jsem byla hodně vystresovaná, což mi dalo najevo i moje tělo, ale jinak jsem to vážně brala daleko klidněji. Dvě tři věci jsem si sice napsala dvakrát, ale napodruhé to zatím vždycky vyšlo. Takže jsem spokojená. Kéž bych byla schopná ten stres do státnic postupně úplně eliminovat, to by bylo báječné.

Teď už pomalu přemýšlím, co mě čeká dál. Samozřejmě, teď jsou přede mnou prázdniny, které hodlám využít pro získávání nových zkušeností během práce na hradech a zámcích jako průvodkyně. Ale pak přijde další semestr a s ním i rozhodování o bakalářce. Zatím netuším, jaké téma si zvolím. Měla bych sice nějakou hrubou představu, nejsem si ale vůbec jistá, jak to nakonec dopadne. To je zatím ve hvězdách. Teď mi hlavně držte palce, abych zvládla ten test z latiny a mohla tak skutečně postoupit do dalšího ročníku…


You Might Also Like

1 komentářů

  1. Mám za sebou taky první rok na Vš, takže vím o čem mlluvíš :) Inu je fajn, že studuješ něco co tě baví.. Já skončila na něčem čím se snad v budoucnu uživým, ale nebaví mne to. Inu za neschopnost při přijímačkách se platí...

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images